Když se z IMDS stane detektivní práce
„MDS rejected.“ Dvě slova, která žádného uživatele IMDS příliš nepotěší. Pro mě tím ale často začíná ta zajímavější část práce. Proč zákazník materiálová data odmítl? Je problém v našem dílu, v použitém materiálu, nebo už v datech, která jsme převzali od dodavatele? A kdo vlastně může chybu opravit?
Práce s IMDS se v takové chvíli mění v malé detektivní pátrání.
IMDS – International Material Data System – slouží v automobilovém průmyslu ke sběru a předávání informací o materiálovém a látkovém složení výrobků. Spolu s fyzickým dílem tak dodavatelským řetězcem putuje i jeho digitální dvojče, jeho materiálový „rodokmen“.
Požadavky na materiálová data přicházejí od automobilek směrem do dodavatelského řetězce. Samotná data potom putují opačným směrem. Výrobce materiálu poskytne informace svému zákazníkovi, z nich vznikají další materiálové datové listy (MDS), přidávají se komponenty a sestavy a výsledná informace postupně doputuje přes Tier 3, Tier 2 a Tier 1 až k výrobci vozidla.
Kde se stala chyba?
A právě provázanost dat dělá z některých zamítnutí zajímavý problém. Zákazník například upozorní na regulovanou látku nebo chybějící informace. Náš MDS přitom byl přijat naprosto v pořádku.
Začínáme tedy pátrat. Rozbalujeme jeho strukturu, procházíme jednotlivé komponenty, materiály a látky a hledáme místo, kde problém skutečně vznikl. Někdy zjistíme, že sporná látka pochází z nakupovaného materiálu nebo povrchové úpravy. Jindy narazíme na starší dodavatelský MDS nebo chybějící regulatorní informaci.
A tím pátrání ještě nemusí skončit. Pokud je chyba v převzatých datech, musíme zjistit, kdo je jejich vlastníkem. MDS totiž nemůže libovolně opravit každý, kdo jej ve své struktuře používá. Náprava tak může vést přes několik článků dodavatelského řetězce až k původnímu tvůrci dat.
Pro člověka z kvality je přitom tento princip překvapivě známý. Máme problém, hledáme jeho kořenovou příčinu, stanovíme nápravné opatření a výsledek znovu ověříme. Jen tentokrát nehledáme příčinu na výrobní lince, ale ve stromové struktuře materiálových dat.
Nestačí vědět, kam kliknout
Právě proto podle mě IMDS není jen další databáze, kterou je potřeba pouze naplnit. Uživatel by měl především rozumět tomu, odkud data přicházejí, jaká data vyžadovat, co představují, komu je předává a proč je zákazník kontroluje. Teprve potom začnou dávat smysl také jednotlivá pravidla, kontroly či zamítnutí.
Na tomto principu je postaven i nový kurz České společnosti pro jakost „Základy systému IMDS a tvorby materiálových dat“. Projdeme základní logiku IMDS, strukturu a životní cyklus MDS, tvorbu a kontrolu materiálových dat, jejich předávání zákazníkům i typické chyby a důvody zamítnutí.
Praktická část probíhá v oficiálním IMDS Training Environment poskytovaném společností DXC Technology, kde si účastníci mohou práci s MDS sami vyzkoušet.
Cílem tedy nebude jen naučit se, kam v IMDS kliknout, ale především pochopit, co se s materiálovými daty děje – a kde začít pátrat, když se někde po cestě něco pokazí.
Autor
Ing, Václav Příz, lektor ČSJ
Související produkty
Kurz Základy systému IMDS a tvorby materiálových dat
https://www.csq.cz/vzdelavani/detail/zaklady-systemu-imds-a-tvorby-materialovych-dat
