Koncept udržitelnosti - výzva pro systémové inženýrství Koncept udržitelnosti - výzva pro systémové inženýrství  - Česká společnost pro jakost
Pro správné zobrazení a funkci webových stránek si prosím aktivujte JavaScript ve svém prohlížeči!
Jazyk CZ | EN
 
Úvod Publikace > Časopis Perspektivy kvality > Archiv starších čísel > 2/2008 > Koncept udržitelnosti - výzva pro systémové inženýrství

Koncept udržitelnosti - výzva pro systémové inženýrství

Kategorie: 2012-1

31.03.2012

avigdor zonnenshain, rafael, haifa, izrael isaac sheps, carlsberg-srbija, celarevo, srbsko přeložila sophia, jazykové služby, s. r. o.; odb. spol. danuše svobodová a zdeněk svatoš.  (úplná verze – doplněno 5. dubna 2012.)   další příspěvek, který vám můžeme nabídnout díky spolupráci mezi čsj a izraelskou společností pro kvalitu (isq). organizace by měly neustále usilovat o to, aby „uspokojily potřeby přítomnosti, aniž by oslabovaly možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby“. (srovnej petříčková i.: udržitelný rozvoj a odpovědné chování firem ; pozn. red.) toto je esence přístupu udržitelnosti a managementu udržitelnosti v podnicích a organizacích všech typů. udržitelnost představuje všezahrnující systémový zájem, který zahrnuje všechny typy zainteresovaných stran, zabývá se celým životním cyklem produktů a systémů, začleňuje do řízení a inženýrství ekonomické, environmentální a sociální otázky a staví se otevřeně k novým rizikům a příležitostem, které musí organizace zvládat. navrhujeme integrovaný model pro tvorbu a řízení udržitelnosti v podnikání. tento model spoléhá na některé klíčové metodologie systémového inženýrství a přístupy řízení kvality. rovněž uvádíme část našich zkušeností s postupem v udržitelnosti, které jsme nabyli v obou společnostech, v nichž působíme – rafael a carlsberg-srbija.  

Úvod

Udržitelnost je termín vzniklý v 80. letech 20. století v souvislosti s narůstajícím uvědoměním, že národy musí nalézt způsoby, jak zlepšovat své ekonomiky, aniž by zatěžovaly životní prostředí či kvalitu života současného a budoucího obyvatelstva.

Udržitelnost se od té doby stala „žhavým tématem“ pro podniky, korporace, politiky, osoby s rozhodovacími pravomocemi, nevládní organizace i inženýry, kteří všichni vnímají otázku udržitelnosti jako obrovské riziko, které ohrozí planetu a lidstvo, pokud okamžitě nepodnikneme náležitá opatření. Nicméně udržitelnost rovněž představuje velkou příležitost v případě, že bude začleněna do podnikatelské strategie. 

Udržitelnost představuje všezahrnující a klasický systémový zájem, který:

     

  • zahrnuje všechny typy zainteresovaných stran (tzv. stakeholders) – zákazníky, zaměstnance a jejich rodiny, dodavatele, komunity, nevládní organizace, vlády i budoucí generace;
  • musí platit pro produkty a systémy, stejně jako pro jejich vývoj a výrobní procesy;
  • zabývá se celým životním cyklem hodnotového řetězce produktů a systémů;
  • ovlivňuje kvalitu řízení organizace;
  • zahrnuje trojí zodpovědnost (Triple Bottom Line, TBL) – ekonomickou, environmentální a společenskou;
  • staví se otevřeně k novým rizikům i příležitostem, které budou muset organizace a projekty v budoucnu řešit.

Navrhujeme, aby systémoví inženýři byli dobře připraveni pro zvládání těchto nových rizik a příležitostí systematickým způsobem, a to pomocí metodologií systémového inženýrství.

Zde předkládáme některé myšlenky a přístupy týkající se vytváření udržitelných produktů a systémů a zavádění strategií udržitelného rozvoje do podniků a řídicích systémů.

1  Koncept udržitelnosti  – integrovaný model


Integrovaný model udržitelnosti zahrnuje tyto snahy:

 

Zapojení zainteresovaných stran
Strategie udržitelnosti

 

{ Předpoklady


 Integrovaný systém řízení
 Společenská odpovědnost organizací
 

{ Organizační struktura


 Řízení rizik a příležitostí pro udržitelný rozvoj
 Integrované řízení životního cyklu a související inženýrské procesy pro udržitelnost

 

{ Systémové procesy

 
 Měření a výkaznictví udržitelnosti
 

{ Výstup

 

  

Obrázek 1: Koncept udržitelnosti – integrovaný model.


 

2  Zapojení zainteresovaných stran

Anglický termín „stakeholder“ (česky překládáno nejčastěji jako zainteresovaná strana) byl vytvořen v roce 1984, kdy R. Edward Freeman definoval tento termín ve svém klasickém díle [1]  jako každý subjekt, který je ovlivněn organizací/společností/podnikem, nebo naopak může ovlivňovat organizaci/společnost/podnik.

V průběhu vašeho životního cyklu existují interní zainteresované strany (jako jsou zaměstnanci), zainteresované strany v rámci hodnotové řetězce (zákazníci, dodavatelé) a externí zainteresované strany (komunity, investoři, nevládní organizace, vlády a vládní instituce, regulující úřady, média, budoucí generace).

 

 

Obrázek 2: Kategorie zainteresovaných stran.

 

Zapojování zainteresovaných stran vyžaduje přinejmenším následující kroky: 

     

  • identifikaci vašich zainteresovaných stran;
  • porozumění zájmům zainteresovaných stran, které jsou důležité pro udržitelnost a vaši organizaci; 
  • navázání kontaktu s klíčovými zainteresovanými stranami – naslouchejte jim a komunikujte s nimi, abyste porozuměli jejich potřebám a zájmům;
  • vytvoření přehledu potřeb a zájmů vašich zainteresovaných stran pomocí Přehledu dopadů, jehož příklad je znázorněn na obr. 3.

Zainteresované strany

Lidská práva

Etika

Ekonomické důsledky

Dopad na bezpečnost

Environmentální důsledky

Zákazníci

V

V

V

V

V

Členové komunity

V

V

V

V

V

Environmentalisté

       

V

Regulační orgány

V

V

 

V

V

Odbory

V

 

V

V

 

Řídící pracovníci

V

V

V

V

V

Zaměstnanci

V

V

 

V

V

Dodavatelé

V

V

 

V

V

Média

V

V

 

V

V

Konkurence

 

V

     

 

Obrázek 3: Přehled dopadů (příklad) – otázky a důsledky. 

     

  • Stanovte si pořadí zainteresovaných stran podle toho, jakou míru podpory vám mohou projevit, jak moc či málo vás mohou poškodit, a podle pravděpodobnosti, že budou v daných otázkách skutečně jednat. To vás dovede k tabulce priorit, která zahrnuje nejvlivnější zainteresované strany vzhledem k vaší organizaci. Můžete rovněž vytvořit matici vlivů vašich zainteresovaných stran založenou na podpoře, kterou projevují vaší společnosti, a na vlivu, který na vaši společnost mají. Pak, v závislosti na pozici každé zainteresované strany v matici, dáte příslušné straně pravomoci, vytvoříte z ní partnera, budete ji monitorovat nebo ji zapojíte do svých aktivit (obr. 4).

 

Obrázek 4: Podpora zainteresovaných stran   přehled vlivů.

 

3  Strategie udržitelnosti – tajemství dlouhodobých „win-win“ stavů

Udržitelné společnosti nalézají společné zájmy [2] se svými zainteresovanými stranami a způsoby, jak dosáhnout toho, aby se „dělání správných věcí“ a „dělání věcí správně“ staly synonymy a zabránilo se tak vznikům konfliktů se společností. Některé společnosti navíc propagují vizi a strategii, kde udržitelnost rozšiřuje obchodní portfolio, jak je znázorněno na obrázcích 5 a 6. 

 

Nové produkty a služby
Nové procesy
Nové trhy
Větší trhy
Nové obchodní modely
Nové styly řízení a metody vykazování 

Obrázek 5: Udržitelnost na principu „win-win“.

 

Výborným příkladem této strategie prospěšné pro všechny strany je iniciativa společnosti GE z roku 2005 nazvaná Ekorganizace (Ecorganization), kdy GE začala investovat do technologií čisté energie. To vytvořilo pro tuto společnost některé rozsáhlé obchodní příležitosti v oblastech jako větrná energie, plynové turbíny, hybridní motory a efektivní tryskové motory.

 

 

Čisté technologie:
větrná energie
plynové turbíny
hybridní motory
efektivní tryskové motory

 Obrázek 6: Strategie udržitelnosti na principech „win-win“ společnosti GE.

 

4  Evoluce strategie udržitelnosti

Budoucí strategický přístup k  udržitelnosti povede k evoluci silných a slabých stránek společnosti směrem k obchodním příležitostem. Nabízí se několik strategických směrů:

Od minimalizace k optimalizaci

Běžně uvažujeme z hlediska minimalizace (činění "méně špatného") a z hlediska optimalizace (činění "více dobrého"). Budeme mít nicméně více příležitosti, pokud budeme usilovat méně o minimalizaci a více o optimalizaci.

Některé příklady jsou předloženy v tabulce 1.

 

Obchodní funkce

Minimalizace

Optimalizace

Zdraví a bezpečnost zaměstnanců

Snížení počtu pracovních úrazů

Zajištění bezpečnosti a blahobytu pro pracovní sílu

Ochrana životního prostředí

Odstraňování nebezpečných odpadů

Použití odpadů jako suroviny pro jiné produkty

Využití energie

Snížení užívání fosilních paliv

Posun užívané energie směrem k větrné a solární energii

Tabulka 1: Od minimalizace k optimalizaci.

 

Štíhlé myšlení  – zdokonalování obchodních procesů

Důležitým postojem při snaze o udržitelný rozvoj je „štíhlé“ (lean) myšlení, kdy společnost neustále prověřuje životní cyklus každého produktu a služby, jež produkuje, a snaží se tento cyklus řídit podle následujících principů:

     

  • porozumění hodnotě, kterou každý produkt vytváří;
  • identifikace hodnotového řetězce pro každý produkt;
  • vytvoření hodnotového průběhu bez přerušení;
  • motivování zákazníků k tomu, aby hodnotu posouvali celým systémem dál;
  • snaha o dokonalost v každé fázi.

Odhmotnění

Odhmotnění je založeno na konceptu, že zákazníci nechtějí nezbytně fyzický produkt, ale spíše funkci, kterou produkt nabízí. Mnoho úsilí směřuje k tomu, aby byla fyzická přítomnost zboží a produktů zmenšena; dobrým příkladem je například formát MP3, který nahradil tisíce CD a digitálních přehrávačů.

Od produktů ke službám

Rozvinutím myšlenky odhmotnění o další krok se mnoho společností dostalo ke způsobům, jak přetvářet zboží ve služby. Například Volkswagen a Toyota se nyní snaží o vývin ze společností prodávajících auta (výrobci produktu) směrem k dopravním společnostem (poskytovatelé služby).

Trendy udržitelného rozvoje v konkrétních vybraných odvětvích

Mnoho otázek týkajících se udržitelnosti je velmi specifických pro konkrétní odvětví a může posloužit jako hnací element pro snahy a příležitosti související s udržitelným rozvojem, jak je ilustrováno na příkladech v tabulce 2. 

 

Odvětví

Příležitosti udržitelného rozvoje

Léčiva

Výroba léků dostupných rozvojovému světu – místně i cenou.

Bankovnictví a finance

Systematické a věrohodné hodnocení environmentálních, ekonomických a společenských důsledků rozvojových projektů vyžadujících finanční podporu. 

Potraviny

Hledání řešení pro problémy s obezitou.

Tabulka 2: Příležitosti udržitelného rozvoje.


 

5  Společenská odpovědnost organizací (CSR) – kultura organizace pro udržitelnost

Na sympoziu INCOSE 2006 prezentoval jeden z autorů tohoto příspěvku systémový pohled na realizaci a implementaci CSR ve společnostech a firmách [3]. Navíc vyzval systémové inženýry a INCOSE, aby šli příkladem a zahrnuli otázky společenské odpovědnosti do řídicích stylů a procesů systémového inženýrství.

Společenská odpovědnost organizací je příkladnou organizační kulturou, protože v jejím rámci může být rozvíjena udržitelnost, která propaguje obdobné cíle:

     

  • zapojení zainteresovaných stran různých druhů;
  • měření úspěchu na základě trojí zodpovědnosti (Triple Bottom Line, TBL): ekonomické, environmentální a společenské;
  • řízení styčných ploch a rovnováhy mezi společenskými, ekonomickými a environmentálními aspekty;
  • budování dlouhodobých cílů a dlouhodobého úspěchu;
  • podpora dobré obchodní etiky.

V oné výše zmíněné přednášce z roku 2006 [3] bylo navrženo, aby se pro rozvoj CSR využívalo systémové myšlení [4] podle modelu vrstev (obrázek 7).

 

Obrázek 7: Systémové myšlení – model vrstev.

 

6  Integrované systémy řízení – efektivní organizační struktura pro udržitelnost

Aby bylo možné udržitelnost implementovat efektivně, měla by být společnost jasně organizována v rámci náležité struktury – navrhujeme integrační strukturu.

Společnosti jsou běžně organizovány podle „buněk“, kdy se každá disciplína soustředí na své povinnosti, cíle a procesy a někdy má svou vlastní organizaci a hierarchii.

Mnoho organizací také provozuje řadu řídicích systémů souběžně, k čemuž jsou i nabádány mezinárodními normami managementu – ISO 9001 [5], ISO 14001 [6], OHSAS 18001 [7] a skupina systémů řízení bezpečnosti (viz obrázek 8).

 

Obrázek 8: Očekávání zainteresovaných stran od organizace a souvisejících norem systémů managementu.

 

My nyní navrhujeme spojení veškerého manažerského úsilí do jednoho integrovaného systému řízení [8]. Dokonce ISO stimuluje a podporuje přípravu směrnic pro řízení udržitelného úspěchu, i když neexistuje silný konsensus ohledně přechodu k jedné integrované normě.

Aktualizovaná verze ISO 9004 [9] je také v základě dokument, který navrhuje přístup řízení kvality s integrací řídicích systémů, aby bylo propagováno pojetí "řízení pro dosažení udržitelného úspěchu".

7  Řízení rizik a příležitostí pro udržitelnost – můžete víc získat než ztratit

Téměř každá podniková funkce zahrnuje rizika pro udržitelnost, jako jsou:

     

  • Environmentální dopad produktů a produktivity
  • Bezpečnost zaměstnanců a uživatelů
  • Zodpovědnost za produkty
  • Lidská práva a práva zaměstnanců
  • Otázky etiky
  • Dětská práce

Nicméně tato rizika mohou být pro organizace výzvou k tomu, aby vytvářely příležitosti. Například:

     

  • Snižování nákladů snižováním odpadu
  • Vytváření příjmů přeměnou odpadu na zdrojový materiál
  • Expanze na trhy novým provedením, novým balením nebo novým využitím produktů
  • Přilákání kvalifikované a odhodlané pracovní síly již samotnou snahou o udržitelnost 

Navrhované kroky pro to, aby společnost více získala, než ztratila, jsou:

     

  • Identifikujte rizika pro udržitelný vývoj (z hlediska zainteresovaných stran).
  • Seřaďte rizika podle jejich potenciálního dopadu.
  • Hledejte kroky pro:

 

- prevenci rizik;
- redukci rizik a jejich potenciálního dopadu;
- přeměnu rizik v nové příležitosti;
- vyhledání nových příležitostí.

8  Integrované řízení životního cyklu a inženýrské procesy pro udržitelnost: od kolébky do hrobu

Klasické řízení životního cyklu zahrnuje řízení produktu/systému a řízení procesů v různých fázích – koncept, vývoj, výroba, využití, podpora a likvidace.

Integrovaný přístup k řízení životního cyklu v rámci udržitelnosti znamená, že je potřeba zvážit, naplánovat, navrhnout a aplikovat parametry udržitelnosti v každé fázi pro všechny fáze. Například ve fázi konceptu zváží systémoví inženýři environmentální a sociální parametry pro následující fáze, aby byla optimalizována environmentální stopa a sociální dopad. Ve fázi výroby je možné zvážit konceptuální změny systému, aby byly optimalizovány záležitosti týkající se udržitelnosti.

Integrované inženýrské procesy pro udržitelnost znamenají kombinaci úsilí všech inženýrských, výrobních i podpůrných disciplín. Tento integrovaný přístup je nazýván souběžné inženýrství (Concurrent Engineering) a může být úspěšně aplikován na optimalizaci parametrů udržitelnosti prostřednictvím samotných inženýrských procesů.
 

9  Měření a vykazování udržitelnosti

Klasické úsloví "můžeš řídit jen to, co jsi schopen měřit" je pro stav udržitelnosti organizací velmi důležité. Pokud řídící pracovníci vědí, že je jejich chování sledováno, měřeno, zaznamenáváno a publikováno pro zainteresované strany, mění své chování, aby naplnili očekávání daných stran.

Nejúčinnější zavedení systému vykazování pro udržitelnost, kterým je trojí zodpovědnost, vytváří tlak na společnosti, aby zlepšovaly své chování a založily svůj rozvoj na měření udržitelnosti.

Global Reporting Initiative (GRI) je dobrým rámcem pro výkaznictví udržitelnosti [10]. GRI zahrnuje 146 individuálních datových rubrik, přičemž ne každá má pro každou organizaci stejný význam. Každá organizace by měla zvážit a identifikovat data, která jsou pro ni nejdůležitější z hlediska vyšší efektivnosti, ziskovosti a udržitelnosti.

Dnes již tisíce společností po celém světě vykazuje svůj environmentální a společenský status a periodicky postupuje v souladu se směrnicemi GRI. Je zřejmé, že tou skutečnou výzvou není nahlášení svého stavu udržitelnosti, ale až teprve vyvinutí úsilí směřujícího ke zlepšení v důležitých environmentálních a společenských otázkách a pokračování s měřením a vykazováním vývoje v další zprávě. Očekáváme, že v budoucnu většina organizací integruje trojí zodpovědnost do svého základního výkaznictví výkonnosti a bude sledovat environmentální a sociální dopady svého působení spolu s ekonomickými a finančními výsledky ve stejných čtvrtletních a výročních zprávách, které jsou předkládány zainteresovaným stranám k prověření.

 

10  Zkušenost ze společnosti RAFAEL – udržitelné řízení a plánování

RAFAEL je společnost pro vývoj a výzkum vlastněná vládou v Izraeli. RAFAEL vyvíjí, vyrábí a dodává zbrojní systémy a zajišťuje jejich údržbu pro Obranné síly Izraele (IDF) a pro další obranné síly a armády.

Jak bylo již uvedeno [3], RAFAEL investuje do takových aspektů udržitelného rozvoje, jako jsou kvalita a bezpečnost životního prostředí vytvářením systému řízení bezpečnosti ([7] v podobě izraelského ekvivalentu [11]) a systému environmentálního managementu [6]. Inženýři společnosti RAFAEL implementují normy a postupy udržitelnosti v procesech navrhování, na výrobních linkách, v rámci testovacích programů a při postupech údržby. Navíc RAFAEL a její zaměstnanci investují do okolní komunity, a to zejména: 

     

  • rozvojem a implementací technických řešení pro postižené osoby,
  • tréninkem dětí v matematice, fyzice a vědě, aby byla zvýšena jejich šance dostat se k vyššímu vzdělání.

RAFAEL integrovala environmentální a sociální snahy prostřednictvím strategie společenské odpovědnosti firmy. Dosáhla podstatného pokroku v následujících oblastech:

     

  • rozvoj a implementace etického kodexu;
  • společenské výkaznictví (podle směrnic GRI);
  • propagace společenské odpovědnosti dodavateli společnosti RAFAEL
    (v rámci dodavatelského řetězce).

11  Zkušenost ze společnosti Carlsberg-Srbija – řízení a navrhování pro dosažení udržitelného úspěchu

Carlsberg-Srbija je součástí společnosti Carlsberg – South East Europe, kterou vlastní skupina Carlsberg-Group – pivovarnická společnost založena před 165 lety v dánské Kodani a dnes jeden z největších výrobců piva na světě.

Carlsberg-Srbija byla založena v listopadu 2003, když skupina Carlsberg-Group zakoupila pivovar v Srbsku v rámci privatizace, což je dnes vnímáno jako jedna z nejúspěšnějších privatizací v celé zemi. Ačkoliv více než jedna polovina zaměstnanců musela být nahrazena kvalifikovanějšími, přičemž se hlavně rekvalifikovala z výrobních zaměstnanců na prodej a marketing, bylo toto prováděno se 100% vědomím společenské odpovědnosti (pivovar je umístěn v malé vesnici). Výsledkem je, že již po čtyřech letech společnost vyráběla a prodávala čtyřikrát více a měla více zaměstnanců než kdykoliv předtím.

Okamžitě po dokončení modernizace pivovarnické výroby a stabilizaci výrobních procesů a kvality produktů se společnost pustila do aplikace plně integrovaného systému řízení, držíc se modelu zainteresovaných stran (stakeholders) tak, jak je prezentován v tomto příspěvku.

V roce 2006 společnost obdržela certifikaci systému managementu kvality podle ISO 9001 a systému řízení bezpečnosti potravin podle ISO 22000.

V roce 2007 se společnost stala první společností nejen v celém Srbsku, ale také v rámci celé skupiny Carlsberg Group, která obdržela certifikaci pro svůj systém integrovaného řízení tím, že k výše uvedeným systémům přiřadila i systém managementu životního prostředí podle normy ISO 14001 a systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle normy OHSAS 18001.

V rámci programu společenské odpovědnosti Carlsberg-Srbija propaguje ochranu životního prostředí poskytováním stipendií v tomto oboru, investováním do ochrany životního prostředí a pomocí při ochraně historických památek v Srbsku.

Společnost rovněž otevřela své brány studentům příslušných oborů, aby se mohli účastnit prohlídek, a na dobrovolné bázi poskytuje své odborné zaměstnance pro výuku na univerzitách, kde tito zaměstnanci mohou předávat své zkušenosti a znalosti v podniku získané.

 

Závěr

Udržitelnost je výzva, se kterou se systémoví inženýři potýkají v každé fázi životního cyklu systému. Nicméně společnosti moderního světa se této výzvě nemohou vyhnout.

Mnoho společností vnímá udržitelnost jako hrozbu pro svoji úspěšnost. Tento příspěvek prezentuje některé velké příležitosti, které mohou být získány úsilím o udržitelný rozvoj prostřednictvím optimalizace procesů, zaváděním nových produktů a pronikáním na nové trhy.

Navrhujeme, aby aspekty udržitelného rozvoje byly implementovány integračním přístupem a se systémovým pojetím. To zahrnuje zaangažování zainteresovaných stran a strategii pro udržitelnost jako předpoklady, systém integrovaného řízení a CSR jako organizační strukturu, řízení rizik a příležitostí pro udržitelný rozvoj, integrované řízení a inženýrství životního cyklu jako systémové procesy a výkaznictví měření a postupu udržitelného rozvoje jako výstup.

 

Příspěvek na toto téma byl přednesen na konferenci INCOSE 2008 Systémové inženýrství pro Zemi s cílem seznámit systémové inženýry z celého světa s výzvami a příležitostmi udržitelnosti.

 

Literatura:

[1]  Freeman R. E.: Strategic Management: A Stakeholder Approach. Pittman 1984.

/Pitman (Harper and Row). Boston 1984. Portions reprinted in Beer M. and Spector B. (eds.): Readings in Human Resource Management, Free Press, New York 1985; and, in Baird L., Schneier C. and Beatty R. (eds.): The Strategic Human Resource Management Sourcebook, HRD Press, Amherst 1988. V souč. též vydání Cambridge University Press 2010. ISBN 0-521-15174-0. Pozn. red./

[2]  Savitz A. W.: The Triple Bottom Line. Wiley 2006.

[3]  Zonnenshain A.: Corporate Social Responsibility (CSR) – The System Perspective and the Systems Engineering Role. 16. výroční symposium INCOSE, 2006.

[4]  Hitchins D. K.: Putting Systems to work. Wiley, Chichester 1992.

[5]  ISO 9001:2008 Quality management systems - Requirements.

[6]  ISO 14001:2004 Environmental management systems - Requirements with guidance for use.

[7]  OHSAS 18001 Occupational health and safety management systems - Specifications.

[8]  Sheps I.: QMS in Future – ISO/TC 176 Perspective. Národní konference o kvalitě v Izraeli, 2003.

[9]  ISO 9004:2009 Managing for the sustained success of an organization - A quality management approach.

[10] Sustainability Reporting Guidelines (Směrnice pro výkaznictví udržitelného rozvoje) 2002. Global Reporting Initiative. www.globalreporting.org.

[11]  IS 18001 Occupational health and safety management system - Israeli Standard.


· ISO/IEC 15288:2008 Systems and software engineering - System life cycle processes.  

· ISO 26000:2010 Guidance on social responsibility.

· IS 10000 Social responsibility management – Israeli Guide for SR Management.

· ISO 22000:2005 Food safety management systems - Requirements for any organization in the food chain.

 

Autoři:

Dr. Avigdor Zonnenshain je v současné době vyšším odborným výzkumným pracovníkem ve společnosti RAFAEL Advanced Defense Systems Ltd., Izrael. Je aktivním členem Izraelské společnosti pro kvalitu (ISQ) a mj. vedoucím hodnoticího týmu izraelské Národní ceny kvality v průmyslu.

Dr. Isaac Sheps zastává pozici výkonného ředitele společnosti Carlsberg – South East Europe. Jako odborník zastupující Izrael je členem ISO/TC 176, odpovědného za přípravu norem řady ISO 9000. V minulosti vykonával mj. několik funkcí ve vrcholovém managementu v elektronickém a elektrooptickém průmyslu v Izraeli poté, co 15 let sloužil v leteckých silách Státu Izrael a dosáhl hodnosti podplukovníka.


Kontakt:
prostřednictvím redakce.

 

Česká společnost pro jakost
Novotného lávka 200/5
110 00 Praha 1
Česká republika

tel.: +420 221 082 269
fax: +420 221 082 229
e-mail: sekretariat@csq.cz  

       GDPR
Vyrobila Omega DesignOmega Design